na Blog.cz

...a tak se pokouším o menší úvahu, či jak to nazvat.

Rozhodně nechci na těchto řádcích nějak podporovat či vychvalovat komunistickou kulturu a natož pak režim, ovšem musíme uznat, že mnoho seriálů vzniklých před oněmi "významnými politickými změnami v roce ´89" je velmi povedených, a legendární "Nemocnice na kraji města" mezi ně rozhodně patří. Ba dokonce je povážována za vůbec nejúspěšnější a nejoblíbenější český seriál. Nic nemamítám.

Ve svém "nemocničním maratonu" jsem zhlédla celou původní řadu pěkně od začátku, a nevynechala jsem ani díly "po 20 letech". Co mohu říci? V prvních dílech podvacetileté řady mě okamžitě upoutaly ty velké změny, a to nejen v interiérech a exteriérech borské nemocnice. Ono celé to nové prostředí, nový režim, vše je takové nezvyklé. Původní dietelovi postavy jakoby sem vůbec nepatřily. Vyčnívají, nezapadají do nového politického zřízení a ani do doby, kdy málokterý seriál má svůj konec. Svou největší slávu si zažily na přelomu 70. a 80. let minulého století a tam také patří. A žadný nadpis titulkách "volné pokračování osudů dietlových postav" s tím nic nenadělá.

Je prostě vidět, jaká nastavovaná kaše díly nového ticsíciletí jsou. A to opomíjím i ten podivný návrat do minulosti, kdy "Holubička" (vrchní) sestra Huňková-Pěnkavová opakuje svému manželovi to, co jí říkal doktor Štrosmajer. Jak se říká, opakovaný vtip již není vtipem, a dietelův humor se také opakovat nedá. A tak se nám tu jako noční můra všech doktorů, primářů a potažmo i pacientů, rádobydoktor Cvach, vznáší přízrak jednoho pokusu o navázání na nádherný příběh a génia jednoho skvělého českého autora.

Pro začátek doufám, že to Z v nadpise je správně :D
Ale teď návod:
Máme ve škole každé úterý nudné a otravné sportovní hry (něco jako tělocvik, ale ještě horší), na kterých většinou hrajeme voleybal (nemůžu tomu přijít na jméno, jak to nesnáším!), přezdívaný "volej" (vojel).
Dnes nám milý pan profesor oznámil, že nás toto mučení nemine. Moje reakce?
Né zrovna potichá nadávka.
"Dopíči!!" neslo se chodbou u šaten.
Samozřejmě to vůbec nikdo neslyšel.
Při nástupu jsme se dočkali (opravdu dočkalI - jsem smíchaný s klukama) malého výlevu srdce pana učitele. Že to slyšel. A že neví kdo to řekl, ale vlastně rád. Ale že to byla některá z holek. A že ho to mrzí. A že si tedy dnes zahrajeme fresbee (pardon, mě ty anglický názvy fakt nejdou :)).
Samozřejmě, takhle krátké to nebylo, a já se snažila vypadat ne...ná..pa...dně...... :D
Au Revoir, BarisQa

Mám ráda citáty. Taková ty pravdivé, pravdy tak prosté, že když citát čtete, říkáte si: ,,Tak jednoduché a tak pravdivé." a přitom přijít na ně a správně to formulovat .... obdiv těm lidem. 

Ale občas nemohu najít citát, který by odpovídal mojí myšlence, emoci... 

A tak mě občas taky něco napadne:

No, ta formulace mi moc nejde, ale doufám, že jste to pochopili. 

Máte taky nějaký svůj vlastní výtvor? 

Normálně nechodím na super.cz. Nesnáším bulvár a tudíž i tyto stránky. Ale dnes mě tam přilákal titulek:

Popravdě, nevím pořádně kdo je Jitka Čvančarová. Ten článek jsem otevřela jen tak ze zvědavosti, abych vyzkoumala, jak moc to je vymyšlený a jak moc se to dá na článku poznat. A dalo se. A to dost dobře. 
Podle titulku bych předpokládala, že Jitka zřejmě trpí kožním onemocněním. Ale to jsem se sakra mýlila. Jitka totiž už x let podporuje nějakou nadaci, která se stará o děti s vážným kožním onemocněním.
Po zjištění tohoto faktu jsem se jukla zpět na titulek, a rozesmála se. Ach, jak je ten bulvár stupidní. Polovina národa nyní žije v přesvědčení, že Jitka Čvančarová je nemocná, jelikož většina lidí si přečte jen titulek. A pokud si přečtou článek, tak jeho obsah stejně zapomenou a budou si pamatovat zase jen ten titulek.
No, bravo, bulváre. Zdárně se ti daří ovlivňovat populaci. Ale jen né tak dál.

Peace. Vaše BarisQa 

smolím tenhle článek. Snad se z toho něco vyklube. =) A snad bych se mohla zabývat mezilidskými vztahy. Ano. To bude to OK téma. Takže, sem s ním.

K čemu je bych přirovnala. Možná ke klubku hadů - jak jsou propletené a živé.
Nebo k sopce - jak jsou nestále a nevypočitatelné. A občas to pěkně bouchne.
A chameleon by se možná taky hodil - jak se přetvařuje, mění barvy tak, jak se to zrovna hodí.

Ano, i takový jsou lidé. Myslím, že takové existence všichni znáte. Teď jsem kámoš, teď ne....klasika. Já si jen lámu hlavu, co s nimi dělat? Nechat to plavat - nejčastější rada. Jenže já to nemohu nechat plavat. Nemůžu nechat na pokoji lidi, kteří jen využívají svoje okolí. To prostě nejde. Je to marný boj, ale já už jsme taková. 
Nejlepší obrana je útok. A nejlepší způsob, aby si někdo uvědomil, co dělá svému okolí, je dělat mu to samý. A to taky většinou zdárně praktikuju. TY <- využíváš mě, tudíž já ti budu oplácet stejnou kartou. Budu stejně podlá a stejně protivná a vůbec - budu tvoje dokonalá kopie. Alespoň tak dokonalá, jak jen to jde, protože taková svině jako ty já být neumím. A máš to! I s úrokama! 

Jenže jak to dopadá. No, většinou nijak pozitivně (pro mě).

->Jsi na mě hnusná, a chováš se hrozně!!<- 

Holt, s někým to nehne.  Ale nebudu si  kazit náladu. Přece jen, život je krátký a já nehodlám ztrácet víc času s těmi podivnými existencemi. =)

Peace! Vaše BarisQa